Srpen 2010

30.srpna..kde jsou ty dva měsíce???

31. srpna 2010 v 20:02 | b |  My diary...

...tak dobře.Začnu tím,že v tu chvíli kdy jsem si po hodně dlouhé době vzpomněla na blog jsem se opět zastyděla protože na něj jednoznačně kašlu.:/....každopádně si to nesmíte nějak špatně vyložit vůči Meryl...protože tu mám,vždy jsem měla a budu mít nekonečně ráda ale o prázdniny se občas totiž najde jiné téma zábavy než počítač....občas:D...ale jistě víte a možná že i litujete,že jste si toho stihli povšimnout ale prázdniny bohužel končí.Dnes 30.srpna...bože kam se poděli ty dva měsíce???...takže byste mi možná mohli být vděční,že posledních pár hodin prázdnin si užívám tak,že píšu na blogu.I když sem nejspíš téměř nikdo nechodí.:/...konec prázdnin pro mnohé,spíš pro většinu lidí znaméná téměř to nejhorší,co by se zrovna teď mohlo dít.Ale život a spolu s ním i ten zatracený čas plyne bohužel přehnaně rychle a nám nezbývá nic jiného,než se s tím smířit.Pokud ovšem neřešíte plán na zástavu času...
Možná se budete divit,nechápat mě samotnou a možná si o mě i začnete něco myslet....váš názor na mě je ale jen a jen na vás.Já se do školy těším.Netuším proč,netuším jak,ale přece.Navíc tenhle pocit zažívám poprvé v životě.Těším se,ale zároveň se utajeně i bojím...těším a nemůžu za dočkat toho okamžiku,až svoje kamarádky budu držet v náručí a budem se moct společně smát...bojím se hodně věcí...ale ani jednu konkrétně nedokážu vysvětlit....

iié

Lady Gaga

25. srpna 2010 v 10:33
Jen tak pro potěšení:))

__flashReplacement__

Happines and love...YOU

3. srpna 2010 v 21:51 | B |  My diary...

Jako téměř každý večer jsem byla na facebooku.:DZačalo to zcela nesmyslně.Pouhá výměna pár vět s osobou,kterou jsem tak dlouho neviděla se změnila v brečení zhruba do půlnoci.Opět mě dostala moje citlivost.Domluvení na jeden den,na který jsme se tak dlouho těšily,ještě víc vzbudilo to nedočkání,až jí budu mít zase v náručí.Byla jsem natěšená jako blecha.Možná,že blecha se na nic netěší ale to je fuk.Ten okamžik,kdy jsem jí viděla před sebou na chodníku se zdála být tak obyčejná,ale přitom pro mě tak moc znamenala.Díky téhle chvíli se nám opět zalily oči slzymy.Ani jsem netušila,jak moc jsem potřebovala pořádné popovídání s osobou,které se tak moc svěřuji.Pro všechny by možná bylo obyčejné setkání s kamárádkou,kterou tak dlouho nevidí obyčejnou a jasnou věcí.Jenže pro mě,která nevydrží ani nebrečet u titaniku,bylo tohle setkání obrovskou srdeční záležitostí,z které jen těžko uniknu.Pomohla mi ve všem.Pomohla mi v tom,že jsem se jí mohla vyplakat na rameni a říct to všechno někomu,koho tak moc miluju.Pomohla mi v tom,že jsem se opět dočkala zážitku se s někým takhle moc zasmát.Právě ona je ta,kterou jsem tak moc potřebovala.Ty nejlepší dva dny jsou pryč,ale v mojich hezkých vzpomínkách zůstanou zařazeny napořád.DĚKUJU!!!

GDF